Chrám sv. Víta - aršík

Chrám sv. Víta - aršík
Katalogové číslo A0821
Datum vydání 15. 10. 2014
Nominální hodnota 58 Kč
Tiskové listy A1
Rozměr obrázku známky 100 x 130 mm
Výtvarný návrh Jan Kavan
Rytina Miloš Ondráček

 

Námět známky

Transpozice klečícího Arnošta z jeho graduálu a první zobrazení katedrály ze Schedelovy norimberské kroniky 1494. Na aršíku je stylizovaná katedrála dnešních dní vzývaná anděly převzatými z obrazu tzv. Kladské madony. Arnošt jej věnoval klášteru Augustiniánů, který ve svém rodišti založil.
Chrám sv. Víta, Václava a Vojtěcha je dominantní stavbou Pražského hradu. Jedná se o trojlodní gotickou katedrálu se třemi věžemi a sídelní kostel arcibiskupa pražského. Současná stavba vznikala v několika etapách, byla stavěna v letech 1344–1419, 1490–1510, 1556–1593 a 1873–1929 (západní část). V letech 1060–1920 byla zasvěcena třem významným českým světcům – sv. Vítovi, sv. Václavovi a sv. Vojtěchovi. Do roku 1997 byl používán název chrám svatého Víta, proto je zkrácené označení svatovítská katedrála, nebo katedrála svatého Víta dosud zažitý název. V roce 1997 obnovil tehdejší pražský arcibiskup Miloslav kardinál Vlk dřívější název katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha.
Dne 21. listopadu 1344 Karel IV., tehdy ještě kralevic a markrabě moravský, položil s dlouholetým přítelem, Arnoštem z Pardubic, s otcem Janem Lucemburským a s bratrem Janem Jindřichem, základní kámen katedrály sv. Víta v souvislosti s povýšením pražského biskupství na arcibiskupství. Hlavním architektem byl Matyáš z Arrasu. Stavbu zahájil východním kněžištěm, aby se co nejdřív mohly sloužit mše. V chóru ve tvaru podkovy zbudoval osm kaplí se shodným půdorysem, jimž odpovídají lichoběžná pole ochozu. Buduje závěr chóru s arkádami až po triforium. Staví východní část dlouhého chóru s jednou kaplí na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje stavbu včetně obvodového zdiva kaple svatého Kříže, která byla zprvu umístěna samostatně mimo rozestavěnou část katedrály, na severu začíná sakristii. Po smrti Matyáše z Arrasu převzal roku 1356 vedení stavby Petr Parléř, který pocházel z významného stavitelského rodu. V katedrále sv. Víta použil tehdy neobvyklou síťovou žebrovou klenbu tzv. Parléřovského typu, jež je vlastně klenbou valenou s výřezy na okna s krásným zdobením, tehdy ještě nosných žeber.
Sv. Vít je trojlodní katedrála s příčnou lodí, triforiem a věncem kaplí. Nejvýznamnější z nich je kaple sv. Václava, postavená nad jeho hrobem. Tuto téměř kubickou místnost Parléř zaklenul do té doby neznámou klenbou hvězdicového vzoru, jejíž podpory se oproti tradičním klenbám přesunuly z rohů místnosti do třetin stěn. Svatováclavská kaple byla vysvěcena 1367 a do roku 1373 vyzdobena. Vedle kaple svatého Václava vznikla do roku 1368 jižní předsíň a v jejím patře korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty. Parléř poté založil velkou neboli zvonovou věž, kterou jeho nástupci dovedli až do výše 55 metrů. Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385. Po smrti Karla IV. Parléř ještě pokračoval v díle, ale dvacet let po císaři zemřel i on. Zájem následovníků pak opadl. Parléřovi synové zatloukli staveniště stěnou z prken a fragment chrámu uzavřeli zdí. Katedrála tak zůstala pro dalších pět set let torzem. Za éry Vladislava II. Jagellonského byla postavena pozdně gotická královská oratoř, jejíž autorství se připisuje architektovi Benediktovi Riedovi a provedení Hansi Spiesovi. Propojuje katedrálu se Starým královským palácem. Po velkém požáru Hradu a Malé Strany v roce 1541, který zničil mnoho staveb, byla během následujících oprav v letech 1556–1561 postavena západní Wohlmutova kruchta, uzavírající nedostavěnou katedrálu. Z roku 1770 pochází měděná barokní helmice věže, kde jsou také zavěšeny zvony.
Západní část lodi a průčelí se dvěma osmdesátimetrovými věžemi, byla přistavěna v letech 1873–1929 podle projektu Josefa Krannera a Josefa Mockera. Po jeho smrti (1899) převzal vedení Kamil Hilbert. V září 1929, za účasti prezidenta Tomáše G. Masaryka a arcibiskupa Františka Kordače byla dokončena dostavba katedrály u příležitosti tisíciletí zavraždění svatého Václava. Mimo bohoslužby slouží chrám jako pokladnice českých korunovačních klenotů, mauzoleum českých králů a galerie sochařských a malířských portrétů. Na výzdobě západní části katedrály se podílela řada význačných umělců – František Kysela, Max Švabinský, Alfons Mucha, Karel Svolinský, Otakar Španiel, Vojta Sucharda a další. V letech 1934 až 1935 upravil hrobku českých králů architekt Kamil Roškot, na erbech spolupracoval sochař Ladislav Kofránek. V 50. letech byla opravena jižní předsíň s novými vraty a zádveřím podle návrhu architekta Jana Sokola.
Dekretem kardinála Vlka ze dne 23. dubna 1997, k tisíciletému výročí smrti sv. Vojtěcha, byla katedrála zasvěcena svatému Vítovi, Václavovi a Vojtěchovi, neboť toto zasvěcení dostala už předchozí románská bazilika Spytihněva II. od biskupa Gebharta v roce 1074. V prosinci 2011 se v ní konal státní pohřeb Václava Havla, první od roku 1875.

 

Způsob tisku

ocelotisk z ploché desky v barvě černé kombinovaný plnobarevným ofsetem

 

Známky aršíku

Chrám sv. Víta

 

 

(zdroj: cpost.cz)

Vydání poštovní známky bylo zveřejněno v

Poštovním věstníku, částka 9/2014 z 19. září 2014